Naše škola se do stávky přímo nezapojuje, chápeme ale školy, které dnes ve stávce jsou. Nicméně naší povinností a povoláním je učit žáky a tak konáme i dnes. Hlavními důvody stávky jsou obavy o kvalitu vzdělávání, které se stávkujícími školami sdílíme. Důvodem stávky rozhodně nejsou požadavky na zvýšení mezd učitelů, o kterých se v různých diskuzích na veřejnosti, a zejména v některých médiích hovoří.
PHmax a možné nedělení skupin
Velmi často rozebíraným problémem je PHmax, tedy počet hodin, které MŠMT zaplatí při průměrné naplněnosti tříd v konkrétním oboru vzdělání. Současná maxima jsou nastavena na 59 pro strojírenství a elektrotechniku a 58 pro informační technologie. Nový návrh je 51 pro strojírenství a 50 pro zbylé naše obory. Problém PHmax není z našeho pohledu jeho snížení, nikdy jsme jej nečerpali v plné výši. Nečinili jsme tak z několika důvodů. Prvním jsou prostorové možnosti školy, druhým, že další dělení některých předmětů stejně nezaručí zvýšení kvality výuky, zejména v situaci, kdy kvalitních uchazečů o práci učitele v Praze je již nyní velký nedostatek.
Komunikace MŠMT přímo se školami je tristní, a tak jsme v posledních měsících počítali všechny možné scénáře jen na základě různých vyjádření zástupců MŠMT v médiích. Nicméně alespoň jedna zpráva přímo z MŠMT do školy dorazila. Z čísel v ní uvedených plyne, že i případné snížení PHmax na uvažované hodnoty by se nás zásadně nedotklo. V každém oboru bychom museli při výuce maximálně jednoho předmětu začít dělit třídu do dvou skupin (po 15 žácích) místo dosavadních tří skupin (po 10 žácích). Tato změna by neměla zásadní vliv na kvalitu výuky v konkrétních předmětech a ani by neznamenala výrazné náklady spojené s přechodem na výuku početnějších skupin žáků. Poznamenejme však, že tyto náklady spojené např. s rozšiřováním laboratoří z deseti na patnáct pracovišť (větší skupiny žáků v laboratořích) MŠMT neuvažuje a nikde nezmiňuje. Další snižování PHmax by pro kvalitu námi poskytované výuky bylo hrozbou. Uveďme si konkrétní příklad:
V rámci výuky Technických měření a diagnostiky vyučujeme na systémech RC2000 po dvojicích, tj. 5 systémů pro 10 žáků. Pokud bychom museli dělit skupiny na poloviny a chtěli zachovat standard výuky, museli bychom dokoupit 3 systémy, abychom pokryli skupiny po 15–16 žácích. Náklady na pořízení těchto 3 systémů by byly přibližně 1,8 milionu Kč. Na výuce bychom však ušetřili pouze 4 hodiny týdně, což je cca 10 tisíc Kč měsíčně. Návratnost celé investice by byla při této úspoře cca 15 let. Ano, nejsou zde započteny navýšení platů, ale ani provozní náklady na zařízení na druhé straně. Ať tak, či tak, životnost této techniky 15 let nejspíše nebude. Pro MŠMT toto nedělení skupin úhlem jejich pohledu znamená úspory, avšak při nezapočtení nutných investic do techniky. Ve výsledku to však znamená spíše vyšší náklady na státní rozpočet než reálnou úsporu.
Druhým, snad větším problémem je, že školství má jistou setrvačnost a změny by tedy měly probíhat koncepčně. Školní vzdělávací programy, dle kterých se učí vždy, musí platit po celou dobu studia žáka, který dle nich začal studovat. V našem případě jsou to naštěstí jen 4 roky, v případě základních škol je to však 9 let. Celý problém tkví v tom, že MŠMT nechce snížit PHmax jen pro ty žáky, kteří nastoupí do 1. třídy jak ZŠ, tak i SŠ od září 2024, ale chce je snížit okamžitě všem. To je v podstatě stejné, jako kdybyste odstartovali běh na 10 km a v půlce běhu střelili prvního běžce do obou nohou. Tím prvním běžcem jsou totiž školy, které čerpaly PHmax na maximum. Ano, je možné, že některé školy zneužívají systém a dělí i to, co dělit není třeba, ale zcela jistě takovou statistiku MŠMT ze škol nemá. I tyto školy, které čerpají maximum, avšak systém nutně nezneužívají, by se asi dokázaly přizpůsobit nutné změně, ale postupně, třeba ve čtyřletém adaptačním období postupným snižováním hodnot PHmax. Zarážející na všem je, že ke zvýšení hodnot PHmax v oborech došlo před pár lety, není to otázka ani 10, ani 20 let. To opravdu nikdo nebyl schopen před zaváděním změn financování škol a úprav PHmax prostě a jednoduše spočítat, kolik to bude stát? Je tak složité z počtu škol, který je známý, z maximálních hodnot PHmax, které MŠMT vymyslelo, a přibližného počtu tříd na školách spočítat, kolik celá změna bude stát? Opravdu nikdo nebyl schopen při takto velké koncepční změně ve financování škol předložit návrh, který by fungoval více než 4 roky? S navyšováním PHmax souvisely i další změny na školách, kdy některé školy začaly více dělit předměty, začaly organizovat tandemovou výuku apod. Toto vše stálo další a jistě nemalé finanční prostředky, které jsou v případě řady škol zmařenou investicí. Z výše uvedených důvodů tedy chápeme ostatní školy bojící se změn.
Odbory se v této souvislosti obávají i možné likvidace malých škol. Ostatně tu připouští i zástupci MŠMT. Tato situace je velmi specifická pro malé základní školy na vesnicích a nás v Praze se netýká. Ano, může být škol hodně a velmi malé školy mohou být výraznou zátěží pro rozpočet, je však nutné situaci řešit individuálně na základě jejich geografického umístění, dopravní dostupnosti apod. Tuto obavu chápeme a zastáváme názor, že toto nelze řešit plošně jednoduchým škrtnutím čísel.
Snížení finančních prostředků na asistenty pedagoga
Na naší škole působí jediný asistent pedagoga. Situace na školách je však velmi různorodá. Jsou školy, kde je ve třídě velké množství asistentů, ale také velké množství žáků s různými poruchami. Z MŠMT přicházejí k veřejnosti zprávy, že školy asistenty plýtvají. Avšak nutné je poznamenat, že to nejsou školy, kdo rozhodují o počtu asistentů pedagoga a dalších asistentů na školách. O tom rozhodují pedagogicko-psychologické poradny a na základě metodik z MŠMT je přidělují. Školy tedy počet asistentů ovlivnit přímo nemohou, ale MŠMT jim je chce škrtnout. Zde nastane zásadní problém, že někdo zvenčí vám škrtne provoz na zaplacení asistentů, ale zároveň vám někdo zvenčí nařizuje, kolik jich musíte mít. Školy jsou totiž povinny zajistit inkluzivní opatření, která jsou jim nařízena, ale zaplatit to nikdo nechce. Pokud má dojít ke snížení počtu asistentů ve školách, musí to být opět provedeno nějakou koncepční změnou, a nejen prostým škrtnutím financí a počtu asistentů. Prostě a jednoduše 1 + 1 = 2, nikdy nelze udělat 1 + 1 = 1, kdy vlevo máte požadavek a vpravo jen prosté škrtnutí financí, nalevo beze změny stále zůstane součet 2. U nás na škole tuto situaci nemáme. Ano, může být problémem, že škola má asistentů přehnaně mnoho, ale není to z rozhodnutí škol. Bez větších změn v systému, např. v přidělování asistentů, není možné problém vyřešit pouhým škrtnutím čísel.
Nepedagogičtí pracovníci
Tyto pracovníky bychom mohli rozdělit do čtyř skupin a každá z nich je nepostradatelná. Jedná se o administrativní pracovníky školy, technické pracovníky školy, úklidové pracovníky školy a zaměstnance školních jídelen. To, že momentálně MŠMT tvrdí, že nemá prostředky na všechny nepedagogické pracovníky, je průšvih. To, že MŠMT nemá na ty neobsazené, je také průšvih, minimálně proto, že nikdo neřeší, proč jsou místa neobsazená. Hlavním důvodem je, že na tyto pozice nikdo za stanovených finančních podmínek nastoupit nechce. Často to školy z nouze řeší outsourcingem, který je však stojí náklady z jiných zdrojů. Druhým řešením je rozdělení práce mezi ostatní zaměstnance a navýšení jejich platu z neobsazené pozice. Snížením těchto prostředků tedy hrozí, že můžeme přijít i o ty zaměstnance, které ještě školy mají.
V případě naší školy se nás bezprostředně netýká školní jídelna, která je v režimu soukromého provozovatele. To však není řešením na všech školách. Provozovatel naší kuchyně vyváží jídla do dalších škol, a tedy provoz u nás se mu vyplatí. Ne všude je to však možné, jak z hlediska dostupných škol, kam by bylo možné vyvážet, tak z maximální kapacity školní kuchyně. Ta je u nás naštěstí vyšší, než je žáků ve škole, a toto řešení je tedy možné. Bylo by na dlouhou diskuzi, zdali je lepší soukromý provozovatel, či škola jako provozovatel školní kuchyně, avšak to není součástí tohoto vyjádření. Doba po covidu, zejména poslední rok, nám dává velmi zapravdu, aby na školách školní jídelny byly, a žáci tak dostali teplé jídlo. Kde jinde dnes děti dostanou teplý oběd za cca 40 korun? Když jsme se naposled dotazovali žáků, jestli je jídlo dobré, či špatné, doslali jsme velmi často odpověď: „Je to jedno, hlavně když je to teplé.“ Neznáme finanční situaci všech rodičů na všech školách, ale jsme si jistí, že děti pro svůj rozvoj by měly dostávat kvalitní stravu, a školní jídelny jsou jedny z těch, které to mohou zajistit.
Administrativní pracovníci jsou pro školy obecně nepostradatelní, neustále se zvyšuje počet dokumentů a agend, které školy musí řešit a posílat na nějaké úřady. Lze samozřejmě uvažovat a nějakém snížení počtu těchto pracovníků, ale musí se začít změnami v počtu agend, a ne snížením počtu pracovníků. Druhou možností je jistá míra automatizace agend, o kterou se ve škole snažíme, a mnohé již jsme i zautomatizovali a tím ušetřili další zaměstnance, které jsme nemuseli nabírat. Problém by stejně byl v tom, zdali bychom je vůbec sehnali dle platných platových tabulek.
Techničtí a IT pracovníci škol jsou skupiny nepedagogických pracovníků také zásadní pro provoz školy. Jak budou žáci sedět na rozbitých židlích, jak budou pracovat u nefunkčních počítačů a další techniky? Navíc chceme-li se jako republika posunout, musíme digitalizovat a tím se musí začít již ve vzdělávání žáků. Avšak k tomu potřebujeme technický personál, který fungování této techniky zajistí. Ano, je možné využít např. IT outsourcing služeb. Tím bychom ušetřili prostředky na platy nepedagogických pracovníků i jejich počet, ale určitě bychom ušetřili? Odpovědí je nikoliv, jen by nás to stálo více, viz vysvětlení:
V únoru 2023 jsme se rozhodovali, zdali pokračovat v zastřešení IT služeb školy našimi techniky, či uzavřít smlouvu s externími firmami. Ve výsledku bychom ušetřili za stejnou službu na platech těchto zaměstnanců, avšak v nákladech bychom za stejnou službu ve stejném rozsahu zaplatili dvojnásobek z provozních prostředků školy.
Ano, nejednalo by se o finance z prostředků na platy, ale z provozních prostředků. A vůbec není podstatné, zdali provoz je hrazen z MŠMT, nebo z rozpočtu zřizovatele, oboje jsou prostředky vybrané z daní. Ve výsledku by se tedy nejednalo o žádnou úsporu, možná v rozpočtu MŠMT na papíře ano, ale celkově ne.
Dalo by se argumentovat dále a dále, ale školy nejsou ze strany MŠMT často vyslyšeny. Mezi důvody stávky se neuvádí komunikace MŠMT směrem k odborné veřejnosti, školám ani veřejnosti samotné. Často jsou publikována zavádějící či špatně vysvětlená data, kdy se zmíní jen to, co se MŠMT hodí, aby nějak vyznělo. Důvody stávky škol tedy plně chápeme a v mnohých bodech s nimi souhlasíme. Avšak žáky jako rukojmí si brát nechceme a stávku jako formu protestu v tuto chvíli nepřijímáme. Stále doufáme ve vyslyšení našich argumentů a procitnutí pracovníků MŠMT.
SPŠ na Proseku